Influencer Michal

Je mu třicet let a téměř nevidí! Přesto se stal influencérem na sociální síti TikTok.

Velice nás zaujal příběh třicetiletého Michala, který trpí nenávratnou oční vadou, které zřejmě napomohla silná cukrovka, se kterou se potýká již od mládí. Člověk by automaticky řekl, že natáčení videí a online komunikace s lidmi je téměř nemožná, protože bez zraku je to zkrátka složité. Opak je ale pravdou! Michal se ve svých videích na sociální síti TikTok snaží motivovat i jiné lidi, kteří také trpí některou z očních vad. Z toho vyplývá, že pokud by byl zcela zdravý, asi by se této činnosti příliš nevěnoval. Doslova vlévá lidem optimismus do žil.

My jsme neváhali a navázali s ním kontakt. Michal byl ochotný a poskytl nám video rozhovor přes aplikaci Zoom, kde jsme ho krátce vyzpovídali. Pojďme se tedy podívat na jeho odpovědi na pár otázek.

Kdy ses poprvé dozvěděl o tom, že tě může potkat zdravotní indispozice?

Ve věku dvou let mi byla diagnostikována cukrovka a lékaři mě připravovali na možné problémy v souvislosti s tímto onemocněním, jako je například onemocnění ledvin, jater, končetin a v neposlední řadě také zraku. Tato zpráva mě opravdu šokovala. První příznaky onemocnění zraku se začaly projevovat v mých 27 letech, tedy před 3 lety. V této době jsem byl zaměstnán jako převozník a doručovatel zdravotnických pomůcek, jako jsou například postele, vozíky atd. Toho dne, kdy se objevily první příznaky onemocnění zraku, jsem měl k dispozici 15letého brigádníka, který mi pomáhal s přemístěním zdravotnické postele pro handicapované lidi. Pro mě byla tato činnost běžná denní rutina, nicméně můj 15letý kolega zřejmě neodhadl svou fyzičku. Postel mu vyklouzla z ruky a mně se jí podařilo zachytit. Uff, postel se nerozbila. Kolegovi to ale v žádném případě nemám za zlé. Na konci pracovní doby, když jsem se chystal zpět domů, se objevil první varovný signál. V levém oku se mi zjevila nespecifikovatelná černá skvrna velmi malého rozměru. Po návratu domů se situace ještě zhoršila. Černá skvrna začala v oku cestovat podobně, jako létající spořič obrazovky ve formě loga Windows. Aby toho nebylo málo, mé oko se rozhodlo navštívit saunu, ve které ale nebylo teplo, pouze pára.

Co konkrétně ti bylo u lékaře následně sděleno?

Po výskytu těchto varovných signálů jsem navštívil očního lékaře. Ten mi vylíčil, že mám odchlípnutou sítnici. Jediná možnost, jak se zbavit problémů, byl chirurgický zákrok, avšak výsledek dle lékaře nemusel být stoprocentní. Bylo mi řečeno, že pravděpodobnost návratu původního vidění je asi padesátiprocentní. Operace dopadla nad očekávání. Při tomto zákroku mi byl odstraněn zmiňovaný spořič obrazovky (plovoucí skvrna v oku). Zároveň jsem byl donucen opustit saunu (mlhavé vidění). Zdaleka jsem ale neměl vyhráno.

Jak ses s touto zprávou postupně vyrovnál?

Snažil jsem se na situaci nemyslet a brát ji pozitivně. Znali jsme se tehdy s přítelkyní již 4 roky, ale chodili jsme spolu jen krátký čas. Byl jsem opravdu naštvaný, protože jsem věděl, že je má indispozice velká komplikace a v budoucnu by to mohlo v našem vztahu představovat určité překážky. Je ale pravda, že jsem si to nechtěl moc připouštět. Podstoupil jsem další operaci, při které mi lékaři odstranili z oka sklivec. Poté se situace zlepšila. Nicméně, při další fyzické námaze v zaměstnání se karta opět obrátila a situace mnohonásobně zhoršila. Najednou jsem na své levé oko neviděl vůbec. Po zmiňované operaci můj zrak odpovídal dvouhodinovému plavání s otevřeným okem pod vodou. V ten okamžik se mi hlavou honily myšlenky, že je situace již velice vážná. Uvědomil jsem si ale, že mám pořád ještě druhé oko, na které jsem viděl poměrně dobře. To ale trvalo pouze jeden rok. Poté jsem začínal hůře vidět také na pravé oko. V tu chvíli jsem měl vztek. Nemohl jsem dělat to, co mě bavilo, tudíž řídit motorku a auto, což byla moje vášeň. Totéž se dá říct o hraní her na PlayStationu, které značně vyplňovalo můj volný čas. Vzhledem k vyhlídkám, které mě čekaly, jsem se rozhodl svůj vztah s partnerkou ukončit, protože jsem nechtěl, aby doplácela na mé zdravotní komplikace. Přítelkyně Denča mi dala jasně najevo, že s mým rozhodnutím výslovně nesouhlasí. V tu dobu se mi do žil vlil optimismus a začal jsem moje omezení brát takové, jaké je. Jsem v celku optimistický člověk, rád se bavím a vtípkuji. Postavil jsem se problému čelem a zvolil jsem možnost takovou, že se tomu nepodám, že se nevzdám a budu bojovat! Citát – Michal Fridrich – „Miluji život, mám to jako koníček, ale rád bych to dělal závodně.“

V jakém stavu je tvůj zrak nyní?

Ve finále mám v obou očích silikonový olej. Mé vidění celkově odpovídá asi 25 % toho, co zrak zdravého člověka. Nicméně i těch 25 % není kvalitních. Postupně se to má progresivně zhoršovat. Nikdo ale neví, v jakém časovém horizontu.

Pověz nám prosím něco o tom, jak dokážeš fungovat v běžném životě.

Nejvíce mě to omezuje večer a za šera, to nevidím vůbec nic. Drobné věci hledám dlouho. Mám ale výhodu toho, že jsem zručný. Jako správný zámečník mám spoustu zkušeností a díky tomu zvládnu po hmatu spoustu věcí. Má přítelkyně Denča mě skvěle doplňuje, jelikož zastupuje můj zrak. Zároveň jí předávám své zkušenosti a dovednosti, které jsem během let nasbíral. Stále se snažím žít normální život. Při každodenních aktivitách, které jsou pro běžného občana normální, používám některé kompenzační pomůcky, jako je například mobilní telefon, lupa atd. Občas si v obchodě fotím zboží a ceny. To si následně na mobilním telefonu zvětším, abych detailněji viděl popis produktu. Musím si dávat pozor na možný zvýšený tlak v očích, který by mohl opět nastat při zvýšeně fyzické námaze. Také se nesmím se moc ohýbat. Toto omezení nejčastěji pociťuji při návštěvě fitness centra. Zkrátka, nemohu dělat silové věci. Pokud mi něco spadne na zem, tak to těžko hledám. Budeme-li se bavit o finanční hotovosti, třeba o padesátikoruně, vždy zpříjemním den novému nálezci. Od té doby s sebou raději nosím maximálně desetikoruny.

Jak na tvůj handicap pohlíží lidé? Jsou spíše nápomocní, nebo se ti spíše vyhýbají, pokud někoho například požádáš o pomoc, že chceš něco přečíst atp.?

Ptám se lidí ojediněle. Doposud mi nikdo neřekl nic špatného. Zatím jsem se s negativní reakcí nesetkal. Jeden z mála důvodů by mohla být má postava (mladší bratr Dwayna Johnsona) (smích). Upřímně, vážím 100 kg a asi by si to ani nikdo nedovolil (smích). Jinak, i kdyby ano, tak bych si z toho nic nedělal. Nějaké „kecy“ mi přeci nemůžou ublížit.

Existuje, dle lékařů, ještě nějaká možnost, že by se ti mohl zrak alespoň částečně zlepšit?

Ne, opravdu neexistuje. Šance jsou nulové a vyhlídky negativní. Přesto to může ovlivnit má životospráva. Snažím se v tom neomezovat, ale zlozvyky jsem určitě zredukoval.

Přesto, že se na situaci ohledné tvé indispozice zřejmě díváš pozitivně, objevují se chvíle, kdy jsi smutný a říkáš si, že bys třeba nějakou věc za normálních okolností rád dělal a teď nemůžeš?

Omezení nejvíce pociťuji v řízení motorových vozidel (automobil, motocykl) a hraní her na PlayStationu. U ostatních aktivit výrazné omezení nevnímám.

Máš děti?

Nemám, ale jsou v plánu. Ale až po svatbě (pššt).

Existuje něco, co si v dnešní době říkáš, že za normálních okolností bys naopak třeba neudělal?

Když jdu do schodů, nikdy nevím, který je ten poslední, takže se stává, že si občas namelu hubu (smích). Pravděpodobně bych nenatáčel svá vtipná videa na sociální síti TikTok.

Dozvěděli jsme se, že jsi „vynalezl“ a svépomocí vyrobil brýle, které ti minimálně v počátcích zrakové indispozice pomohly. Už to napovídá tomu, že ses této zlé zprávě nepodal a že se tím možná snažíš motivovat i další lidi se zrakovým znevýhodněním. Můžeš nám k tomu něco říct?

Vyrobili mi brýle, ale ta skla byla tenčená a neměla tak silné zvětšovací čočky, takže jsem přes ně neviděl dostatečně ostře. Jakožto vášnivý hráč her na PlayStationu jsem potřeboval vidět detaily, proto jsem hledal alternativy. Byla tedy potřeba najít lepší řešení. Náhradní možnost se vyskytla až při návštěvě u mých rodičů, kdy mamka četla noviny pomocí lupy. V tu chvíli mi proběhlo hlavou, že bych se přes tuto pomůcku mohl zkusit podívat. Najednou jsem viděl o 80 % lépe. To mě opravdu dostalo, a tak jsem lupu mamce zabavil. Tehdy jsem využil pásku od županu, abych lupu přivázal k oku. Hurá, měl jsem obrovskou radost z toho, že vidím o poznání lépe, a tudíž hraní her již nebylo větší překážkou. Avšak se vyskytl menší zádrhel. Takto jsem nemohl jít ven. Pořídil jsem si proto 2 lupy. Napadlo mě vyloupnout sklíčka z již mnou odcizených partnerčiných brýlí a přitavit do nich čočky z lupy. V tu chvíli to bylo vyřešené. Hlavou se mi honila myšlenka, zdali se podobné brýle na bázi lupy u nás vyrábějí. Pozitivní odpovědi jsem se bohužel nedočkal. Tento typ brýlí se prý vyrábí pouze v zahraničí. Pořizovací cena se pohybuje v přepočtu zhruba od 60 000 Kč výše. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než se spokojit s tím, co mám.

Máš snahu nějakým způsobem motivovat i další lidi se zrakovým znevýhodněním? Pokud ano, jakým způsobem?

Ano, veřejně vystupuji na sociální síti TikTok. Těší mě, když mohu pomoci lidem, kteří jsou z tohoto, případně jiného, zrakového znevýhodnění, psychicky vyčerpaní. Rád jim ukážu cestu, jak by se z toho mohli co nejrychleji dostat.

Čemu se v současné době ve svém volném čase věnuješ?

Jak jsem již zmínil, věnuji se sociální síti TikTok, hraní her na PlayStationu, plánování zdravého pohybu a cvičení, i když na to jsem teď delší dobu kašlal (smích).